Růstový hormon

Růstový hormon (GH, z anglického growth hormone, také nazývaný STH, somatotropní hormon, nebo somatotropin) je hormon tvořený v hypofýze (podvěsku mozkovém) a jeho hlavní funkcí je stimulace růstu a proteosyntézy.

Sporné účinky GH

Obecně by měl mít tedy anabolické účinky a je tak kandidátním dopingovým hormonem.Tuto hypotézu podporuje i fakt, že pacienti s tzv. akromegalií způsobenou nadbytkem růstového hormonu, mají současně i zvýšeně vyvinutou muskulaturu. Vědci však před podáváním růstového hormonu varují, neboť jeho anabolické účinky jsou navzdory teoretickým předpokladům přinejmenším sporné – podle dosud uveřejněných studií provedených na kulturistech nebyl prokázán žádný efekt na zvýšení svalové síly. Podobně skepticky se lékaři staví i k údajnému omlazovacímu účinku růstového hormonu, který podle provedených studií je také pouze teorií. Jiné studie naznačují, že jeho anabolický efekt se začíná projevovat až v kombinaci s jinými dopingovými látkami, například inzulínem nebo anabolickými steroidy.

Proslavil ho Ben Johnson

Poprvé byl růstový hormon použit jako dopingová látka pravděpodobně již na začátku 80. let minulého století, zhruba 10 let před tím, než endokrinologové potvrdili anabolické účinky růstového hormonu. Pravděpodobně nejslavnějším sportovcem, který se přiznal k užívání růstového hormonu, byl kanadský sprinter Ben Johnson (samozřejmě v kombinaci s anabolickými steroidy). Růstový hormon je navíc velmi drahý. Dříve se získával z mozků zemřelých a v těchto případech hrozilo vážné nebezpečí přenosu prionů způsobujících tzv. Jacob–Creutzfeldovu nemoc. Nyní se vyrábí tzv. rekombinantním způsobem a léčba dětí s deficiencí tohoto hormonu stojí ročně až 400 000,- korun. Přesto ještě dnes je na celosvětovém trhu k dispozici růstový hormon původem z lidských hypofýz a panují velké obavy z možného přenosu výše uvedené nemoci. V této souvislosti stojí za zmínku případ jednoho ruského překupníka, který byl uvězněn za přechovávání více než 1000 zakonzervovaných lidských hypofýz (docela by mě zajímalo, odkud je získával, v Rusku je určitě možné všechno).

Spotřeba růstového hormonu roste

Spotřeba růstového hormonu prudce stoupá, určitě nejen proto, že se léčí více pacientů s deficiencí tohoto hormonu, ale pravděpodobně pro jeho zneužívání ve sportu. Zatímco v roce 1997 se v USA prodalo 6000 balení tohoto léku, v roce 2001 to bylo již 21 000 preparátů. Ve fitness magazínech ve Spojených státech lze běžně nalézt inzeráty s telefonními kontakty na lékaře, kteří Vám předepíší růstový hormon. Do této skupiny hormonálních látek regulujících tvorbu růstového hormonu patří i další hormonální působky, jako jsou například tzv. IGF-1 (inzulínu podobný růstový faktor, neboli insulin-like growth factor) a jeho vazebný protein (IGFBP, neboli insulin-like growth factor binding protein). O potenciálně anabolických účincích těchto látek je známo velice málo a pokud jsou zneužívány, jsou to spíše experimenty na vlastním organismu. Obě dvě látky jsou navíc přímo ovlivňovány inzulínem, odtud také pramení domnělé anabolické účinky inzulínu.

Další látky s podobnými účinky

Podobně by měly zvyšovat hladiny růstového hormonu i další látky. Jedná se zejména hormon GHRH (growth hormone releasing hormone, hormon uvolňující růstový hormon). Jedná se o peptid (řetězec aminokyselin, v podstatě jde o malou bílkovinu) uvolňovanou v hypotalamu (část mozku), která reguluje činnost hypofýzy (podvěsku mozkového). Podobně působí i syntetické látky nazývané GH sekretagoga (tedy látky podporující sekreci růstového hormonu z hypofýzy), které jsou peptidové i jiné povahy. Patří sem například GHRP (growth hormone releasing peptides, peptidy uvolňující růstový hormon), kterých je celá řada – GHRP-1, GHRP-2, GHRP-6 neboli hexarelin. Jsou to látky, které se používají k léčbě nedostatečnosti růstového hormonu. Podobně působí i látky nepeptidové povahy známé pouze pod číselnými zkratkami, jako jsou například MK-677, L-692,429, apod. Pokud je mi známo, nejsou žádné zprávy o tom, že by tyto látky byly sportovci zneužívány, domnívám se ale, že to není žádný důkaz a že k jejich zneužívání skutečně nedochází. Kromě těchto látek bylo popsáno zvýšení sekrece růstového hormonu hypofýzou také po podávání ¨běžných¨ léků, jako jsou L-dopa, klonidin a metylfenydát. Tyto léky jsou však zatíženy velkým množstvím potenciálně nežádoucích účinků, které (pravděpodobně) zabraňují jejich zneužívání jako dopingových látek. Pravděpodobně také některé aminokyseliny zvyšují sekreci růstového hormonu, týká se to konkrétně aminokyselin argininu a lysinu. Podobně by měla působit i strava s vysokým obsahem bílkovin, i když je zajímavé, že některé aminokyseliny vedou naopak ke snížení hladin růstového hormonu v krvi, takto například působí oblíbené větvené aminokyseliny (BCAA).

Nejlepším dopingem je trénink

Jak již bylo uvedeno pro testosteron, samotný silově vytrvalostní trénink vede k vyplavení růstového hormonu. Důvodem je adaptace na zátěž a potřeba nastartovat proteosyntézu (přes IGF-1) a dále udržet správnou hladinu krevní glukózy jakožto bezprostředního zdroje energie pro svalovou činnost. Jinými slovy, nejlepším ¨dopingem¨ je trénink, o čemž však nechce většina dopujících slyšet. Podobně dochází k vyplavování růstového hormonu ve spánku (spánek je mimochodem i z mnoha jiných extrémně důležitou složkou životosprávy sportovce).

Růstový hormon ve sportu

V souvislosti s růstovým hormonem bych chtěl doplnit výsledky rozsáhlé práce shrnující data z celkem 44 studií zabývajících se anabolických účinků růstového hormonu, která byla publikována v březnu tohoto roku v prestižním časopise Annals of Internal Medicine (Systematic Review: The Effects of Growth Hormone on Athletic Performance). Bylo prokázáno, že ačkoli dochází k nárůstu netukové hmoty (nejspíše zadržováním vody v buňkách po podávání růstového hormonu svalová síla se nezvyšuje. Naopak, při zátěži dochází k vyššímu vyplavování laktátu. Autoři dále varují před nebezpečím nežádoucích účinků doprovázejících podávání růstového hormonu.Růstový hormon je přirozeně zakázán Mezinárodním olympijským výborem (IOC), ačkoli v současnosti stále chybí přesné a citlivé detekční metody. O tom, že se růstovým hormonem opravdu dopuje svědčí nejen uvedené přiznání Bena Johnsona a vykradený sklad farmaceutické firmy v Sydney, ale i nález rekombinantního růstového faktoru v autě jedné cyklistické stáje při Tour de France, nebo v zavazadle čínského trenéra plavání doprovázejícího reprezentační družstvo Číny na plavecké mistrovství světa v australském Sydney.

Navazující článek: Erytropoetin (EPO)

 

publikováno: 28.04.2016   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD