Jiné vysokotukové diety

Diet s vysokým obsahem tuků je celá řada, uvádíme jen ty nejznámější.

Dieta závisláků na sladkém (Carbohydrate Addict's Diet)

Byla poprvé publikována v roce 1993 doktory Rachael a Richardem Hellerovými. Je založena na následující teorii: Mnoho obézních lidí je závislých na sladkém. Autoři tvrdí, že tato závislost má základ v metabolické dysbalanci, která nakonec vede ke zvýšené produkci inzulínu, který v konečném důsledku nutí tyto lidi jíst velká množství cukrů. Tito autoři také tvrdí, že touto metabolickou poruchou trpí jen někteří obézní lidé, a tudíž, že jejich dieta je vhodná jen pro některé obézní jedince. Nicméně podle jejich průzkumů patří do této skupiny nejméně 75 % jedinců s nadváhou.

Co je v této dietě dovoleno jíst?

První dva týdny se jí denně dvě povinná jídla obsahující jednu porci masa (nejlépe ryby nebo drůbež) a dvě misky salátu. Třetí porcí je jídlo/pití dle vlastního výběru v jakémkoli množství, nesmí to však být potraviny obsahující vysoké procento sacharidů (vyloučeno je tedy ovoce, ovocné šťávy, chléb, těstoviny, sladkosti). Může to však být i víno nebo pivo, může být požíváno místo snídaně, oběda nebo večeře, ale všechny porce musí být zkonzumovány během jedné hodiny.
Po dvou týdnech se dieta rozděluje podle toho, kolik ještě je potřeba shodit, nebo zdali je již vhodné udržet novou váhu. Dieta je sepsána v knize obou autorů, která poskytuje rozsáhlý seznam potravin a jídel spadajících do skupiny ¨povinných¨ potravin. Autoři zároveň tvrdí, že pokud není potravina uvedena na seznamu, měla by být považována za nedovolenou a tedy přeřazena mezi potraviny pro třetí denní porci. Doporučováno je pít hodně vody, káva se smetanou je povolena, ale jen 1x denně.

Jak tato dieta funguje?

Hypotéza autorů uvádí, že drastickým omezením sacharidů, dochází k výraznému snížení tvorby inzulínu. Z tohoto důvodu se ukládá méně tuku ve formě tukové tkáně a naopak je tuk spalován. Dalším efektem je působení nižších hladin inzulínu na mozek, který uvolňuje jiný hormon nazývaný serotonin, který vede k pocitu sytosti. Současně dochází ke zlepšení inzulínové rezistence popsané výše. V konečném důsledku se jedinci na této dietě cítí lépe, mají mít menší hlad, a přitom stále hubnou.

Jaký je vědecký základ k této teorii?

Tato dieta není přijímána prakticky žádným z lékařských odborníků na výživu. Návykovost na cukry je čistá smyšlenka. Navíc mnoho jedinců má vysoké hladiny inzulínu v krvi ze zcela jiných důvodů a vztah k potřebě cukrů nemají. Dále je známo, že mnoho živočišných bílkovin vede k vyšší tvorbě inzulínu než sacharidy. Účinek diety spočívá tedy opět v omezení příjmu energie. Problémem tedy není ¨cukr v bramborách, ale máslo na bramborách¨. Jednoznačným dokladem nesmyslnosti nízkosacharidových diet obecně je pak fakt, že asijské národy konzumující nejvíce sacharidů, rýže, zeleniny a nudlí, patří mezi nejštíhlejší na světě.

Bernsteinova nízkosacharidová dieta

Hlavním cílem Bersteinovy nízkosacharidové diety (Dr. Bernstein's Low-Carbohydrate Solution) je dosáhnout normální hladiny krevního cukru u diabetiků. Byla vyvinuta Dr. Bernsteinem, který sám byl postižen cukrovkou. Rozvádí dietu Atkinse tak, aby ji prý bylo možno dodržovat celoživotně, dbá na celový zásah do životního stylu.
Ačkoli byla tato dieta vyvinuta pro diabetiky, může být s úspěchem použita prakticky pro kohokoli s nadváhou.

Hollywoodská dieta

Hollywoodská dieta byla vyvinuta okolo roku 1920, aby pomohla hollywoodským filmovým hvězdám zhubnout. Hollywoodská dieta je založena na konzumaci luxusních potravin a jídel, jako jsou například humr, jehněčí maso, krevety, nebo exotické ovoce. Zakázány jsou brambory, chléb a celozrnné potraviny.
Tato dieta povoluje pouze 600 až 800 kalorií denně, a proto se při ní hubne poměrně rychle. Rychlý pokles váhy je však většinou záhy následován rychlým opětovným nabráním hmotnosti.

Dieta z Mayo kliniky (Mayo Diet, nebo také Mayo Clinic Diet)

Na úvod nutno poznamenat, že se nejedná o dietu vytvořenou v jedné z nejlepších nemocnic na světě, na Mayo Clinic v americkém Rochesteru. Název byl zvolen v 50. letech minulého století právě proto, aby využil slavné jméno této nemocnice a přilákal pozornost. Tato prazvláštní dieta doporučuje konzumaci až 25 vajec za týden, dovoleno je libové maso, saláty a zelenina. Zakázán je jakýkoli viditelný tuk, olej na smažení, máslo i margaríny, a samozřejmě i brambory, chléb a rýže jako zdroje sacharidů. Autoři tvrdí, že za 2 týdny lze zhubnout až 7 kg.

Jak tato dieta funguje?

Autoři se domnívají, že za obezitu může nedostatek bílkovin. V případě, že hlavním zdrojem energie jsou právě bílkoviny, organismus je musí složitě přeměňovat na jiné živiny, což je energeticky náročné a to je prý také důvod, proč dochází k hubnutí. Navíc nedochází k úbytku svalové hmoty, která je tvořena zejména bílkovinami. Vysoký příjem bílkovin pak podle autorů vede i ke snížení pocitu hladu.
Tato dieta je k dispozici v mnoha formách, ale většina používá předpokládané vlastnosti grapefruitové šťávy spalovat tuky. Dieta povoluje konzumaci neomezeného množství grapefruitů, masa a potravin s vysokým obsahem tuků. Zcela zakázány jsou veškeré cukry a škroby, omezen je příjem kofeinu.

Je pro tuto dietu nějaké vědecké zdůvodnění?

Neexistuje prakticky žádný vědecký důkaz, který by podpořil tento typ diety, ale naopak existuje celá řada argumentů proti této dietě:

  1. Tato dieta je založena na naprosto nezdravé konzumaci ohromného množství vajec, což má za následek vyšší hladiny cholesterolu v krvi.
  2. Je velmi monotónní a nevyvážená s potenciálními riziky nedostatečného příjmu určitých živin.
  3. Nenahrazuje špatné stravovací návyky za lepší Vede ke zvýšení hladin kyseliny močové v krvi, což může vést i k rozvoji dny (onemocnění kloubů), ledvin, či dokonce aterosklerózy (spolu se zvýšením krevního cholesterolu.
  4. Konzumace grapefruitů nevede k odbourávání tuků.
  5. Je doporučována konzumace i jiných potravin, které jsou nebezpečné pro kardiovaskulární aparát.
  6. Dieta je nevyvážená a neobsahuje některé vitamíny a minerály.

Dieta Protein Power (Proteinová síla)

Dieta Protein Power (Proteinová síla) byla vyvinuta v 90. letech minulého století Michaelem a Mary Eadesovými. Je založena, podobně jako Atkinsova dieta, na koncepci vysokoproteinové a nízkosacharidové diety. Doporučovány jsou potraviny s vysokým obsahem bílkovin.
Dieta se skládá ze tří částí:

  1. Stádium 1 - Intervenční: V tomto stádiu se konzumuje jen velmi malé množství sacharidů, a to až do dosažení ideální váhy
  2. Stádium 2 - Přechodné: V tomto stádiu se do stravy přidávají sacharidy a pečlivě se monitoruje tělesná hmotnost.
  3. Stádium 3 - Udržovací: Po určení optimálního množství sacharidů pro každého jedince je toto množství konzumováno a ideální váha je tak udržována i v dlouhodobém měřítku.

Tato dieta také doporučuje cvičení, zejména pak posilování k získání svalové hmoty a také krátké intenzívní aerobní aktivity. Kromě jiného je v této dietě důrazně doporučováno dodržovat příjem potravy v přesně definovaném časovém harmonogramu.

Vajíčková dieta

Vajíčková dieta je podobná předchozí dietě a je založena na principu, že je možno konzumovat tolik vajec, sýrů, mléčných produktů či steaků, kolik chcete. Opět jsou zakázány veškeré sacharidy. Platí zde podobné argumenty jako u Diety z Mayo kliniky. Obecně, jakákoli dieta doporučující nekontrolovaný příjem masa a mléčných výrobků není jen scestná, ale může být dokonce i zdraví nebezpečná. je podobná předchozí dietě a je založena na principu, že je možno konzumovat tolik vajec, sýrů, mléčných produktů či steaků, kolik chcete. Opět jsou zakázány veškeré sacharidy. Platí zde podobné argumenty jako u Diety z Mayo kliniky. Obecně, jakákoli dieta doporučující nekontrolovaný příjem masa a mléčných výrobků není jen scestná, ale může být dokonce i zdraví nebezpečná.

Život bez chleba

Život bez chleba (Life without bread), další z nízkosacharidových diet vyvinutá primárně jako dietní plán pro celou řadu nemocí, jako jsou například Crohnova nemoc, choroby srdce, nebo opět cukrovka. Tato dieta byla vyvinuta rakouským lékařem Dr. Lutzem na základě jeho osobních klinických zkušeností.

publikováno: 15.10.2010   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD