Polynenasycené mastné kyseliny a nádorová onemocnění

Tuky, které přijímáme v potravě dělíme na nasycené (všechny vazby v molekule tuku jsou nasyceny vodíkovými atomy), mononenasycené (v molekule tuku existuje jedna dvojná vazba) a polynenasycené (v molekule tuku je více dvojných vazeb). Existuje jednoznačný vztah mezi příjmem nasycených tuků a rizikem obezity, nemocí srdce a cév a některých nádorových onemocnění. Z těchto důvodů se doporučuje příjem těchto tuků omezovat a na druhou stranu zvyšovat příjem tuků nenasycených. Polynenasycené mastné kyseliny (označované zkratkou PUFA, z anglického polyunsaturated fatty acids) dělíme podle své struktury na omega 3 a omega 6 mastné kyseliny. Mezi omega-3 mastné kyseliny patří kyselina alfa-linolenová, kyselina eikosapentaeová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA). Tyto polynenasycené mastné kyseliny se nacházejí zejména v rybách a dalších mořských živočiších, a také v některých druzích zeleniny či ve lněném oleji. Mezi omega-6 mastné kyseliny patří kyselina linoleová a kyselina arachidonová, které jsou v lidském těle zdrojem významných prozánětlivých působků a mediátorů. Mimochodem, léky jako je acylpyrin (kyselina acetylsalicylová) a tzv. nestroidní antirevmatika blokují právě přeměnu kyseliny arachidonové na tyto prozánětlivé působky. Nehovořme nyní o vysokém příjmu nasycených mastných tuků, podívejme se, jak jsme na tom s polynenasycenými mastnými kyselinami. Podle současných doporučení by měl být poměr omega-6/omega-3 mastným kyselinám 1:1. Odhaduje se, že tento poměr je v západní stravě 30:1 až 50:1 (1). Přitom existují jednoznačné důkazy, že při takto nepříznivém poměru omega-6/omega-3 polynenasycených mastných kyselin se výrazně zvyšuje riziko rakoviny prostaty (1), prsu (2) nebo tlustého střeva (3). Nejen pro tyto důvody, ale i pro nesmírně prospěšné účinky omega-3 mastných kyselin na hladiny krevních tuků a riziko rozvoje nemocí srdce a cév je nutné doporučit zvýšení příjmu těchto tuků. Ne nadarmo je ve všech doporučeních lékařských autorit udáváno jako minimum příjem ryb alespoň dvakrát týdně. Domnívám se, že jen málokdo v České republice toto dlouhodobě splňuje.

publikováno: 20.10.2007   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD