Stopové prvky – Rtuť

Význam rtuti:

Olovo řadíme mezi toxické stopové prvky, je dalším zástupcem tzv. těžkých kovů. Může způsobovat závažné otravy. Vyskytuje se v prostředí v několika formách, jako tzv. elementární rtuť, ve formě anorganických solí, nebo organických sloučenin.

Zdroje rtuti:

Rtuť podobně jako jiné těžké kovy je obsažena především v mořských rybách, což je bohužel jedna z nevýhod jinak velmi doporučované konzumace mořských ryb a produktů.

Toxické účinky rtuti:

Elementární rtuť je za běžné teploty tekutý kov, který se velmi snadno odpařuje, přičemž páry rtuti jsou velmi toxické. Vstřebávají se nejen plícemi s těžkým poškozením dýchacích cest, ale i kůží, dochází k rychlému poškození červených krvinek a centrálního nervového systému. Na druhou stranu, dojde-li k požití elementární rtuti, její toxicita je nízká, neboť se prakticky nevstřebává ze zažívacího traktu. Může ovšem vést k podráždění sliznic a průjmům.

Toxicita anorganických solí rtuti závisí na jejich rozpustnosti, některé jsou proto poměrně málo toxické (např. chlorid rtuťný – kalomel), jiné podstatně více (chlorid nebo dusičnan rtuťnatý).

Nejvíce toxické jsou pak organické sloučeniny rtuti, příkladem může být metylrtuť používaná v minulosti jako fungicid k moření obilí. Známá je epidemie ze 70. let minulého století z Iráku, kde se otrávilo tímto způsobem přes 6500 lidí, z čehož více než 500 zemřelo. Známá je také nemoc Minamata pojmenovaná podle zátoky v Japonsku, do které byly vypouštěny odpady kontaminované rtutí a došlo k (i smrtelným) otravám lidí požívajících ryby z této oblasti.

Léčba intoxikace závisí na formě rtuti, která otravu způsobila. Lze podávat chelatační látky, ty jsou však například u metylrtuti neúčinné, Zde účinkuje dobře podávání aminokyseliny cysteinu s následnou dialyzační léčbou.

publikováno: 26.11.2010   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD