Alkohol - účinky ve sportu

Alkohol patří mezi velmi běžně zneužívané látky ve sportu. Dříve byl alkohol používán jako skutečný doping. Příkladem může být staré Řecko, řečtí atleti s oblibou používali alkohol ke zlepšení výkonnosti.

 

V novodobé historii je znám případ amerického maratónce Thomase Hickse, který zkolaboval při olympijském maratónu v roce 1904 po požití alkoholu se strychninem (mimochodem, to je opravdu neskutečná kombinace). Dnes alkohol ve sportu nepředstavuje velkou hrozbu z hlediska dopingu, ale zejména pro své negativní působení na organismus a také v důsledku faktu, že sportovci obecně jsou rizikovou skupinou z hlediska frekvence požívání alkoholu.

Účinky alkoholu

Jak již bylo uvedeno dříve, má alkohol výrazné psychologické účinky. Alkohol zvyšuje sebedůvěru, podporuje agresivitu, snižuje napětí, což jsou všechno vlastnosti velmi vhodné pro závodní sport. V iniciálním stádiu má také přechodné stimulační účinky - to byl mimochodem důvod pro jeho užívání jako dopingu. Stále v podvědomí sportovců přetrvává pocit, že alkohol zvyšuje fyzickou výkonnost, zejména u sportovních aktivit vyžadujících maximální sílu.
Tyto účinky však byly lékařskými výzkumy zcela popřeny a nezakládají se na pravdě [viz např. kniha McArdle et al. Sports, Exercise and Nutrition, 1996]. Jak je však obecně známo, hlavním účinkem alkoholu je útlum centrálního nervového systému a mozkových funkcí, tedy účinky zcela neslučitelné s kvalitním sportovním výkonem. Pro úplnost je však třeba dodat, že tyto vlastnosti alkoholu byly využívány sportovními střelci a lukostřelci, neboť alkohol má výrazné účinku proti třesu končetin (antitremorické účinky) [1].
Dalším mýtem je, že alkohol má ergogenní (výkon zvyšující) účinky. Opak je pravdou, hovoříme o ergolytických (výkon snižujících) účincích alkoholu.
Alkohol snižuje kontraktilitu (schopnost se stahovat) srdečního svalu (myokardu), snižuje schopnost jater syntetizovat glukózu jako významný zdroj energie (hovoří se o inhibičních účincích alkoholu na tzv. glukoneogenezi).
Ačkoli je alkohol bohatým zdrojem energie, ta není příliš využitelná pro sportovní výkon. Navíc, pokud nahradíme alkoholem jiný zdroj energie v období po sportovním výkonu, zabráníme doplnění svalového a jaterního glykogenu (velmi významný okamžitý zdroj energie pro fyzický výkon).
Jako poslední negativní účinek alkoholu lze uvést jeho účinky na metabolismus vody v organismu. Alkohol jak známo působí diureticky (močopudně), tedy odvodňuje, a brání také správné rehydrataci (doplnění tekutin) organismu po sportovním výkonu.
Přesto však dlužno dodat, že osobně jsem se setkal s vrcholovými sportovci, kteří přiznávali jednoznačně příznivý efekt požití mírného množství alkoholu na sportovní výkon. Tento účinek však většinou nebyl reprodukovatelný - při jiné příležitosti se již neopakoval.

Alkohol a sport

Existuje celá řada studií naznačujících, že sportovci mají obecně větší sklon k nadměrnému epizodickému pití alkoholu. Týká se to zejména období mimo závodní sezónu, ovšem epizodické pití alkoholu je časté i v závodním období. Problém se týká sportů kolektivních i individuálních, důvody tohoto jevu jsou zejména psychologické, alkohol obecně působí anxiolyticky (snižuje napětí a úzkost).

Podle jedné studie provedené na amerických univerzitách v ženských týmech basketbalu, volejbalu a softbalu pilo epizodicky alkohol ve velkém množství mimo sezónu až 60% všech hráček, v sezóně pak více než jedna třetina. Přitom za nadměrné pití bylo považováno 5 drinků tvrdého alkoholu nebo příslušný ekvivalent ve víně či pivu a více [1]. Podobné výsledky byly popsány také ve francouzské studii na sportovcích provozujících kolektivní sporty [2].

Dále je také prokázáno, že sportovci mají obecně vyšší tendenci k rizikovému chování a netýká se to pouze alkoholu, ale i třeba rizikovému chování v oblasti sexu [3]. A poslední, ačkoli nepříliš překvapující skutečnost na konec: Lídři týmů patří k nejrizikovějším jedincům, jdou příkladem zkrátka na všech frontách [4].
sportovní výživa
alkohol
publikováno: 02.04.2015   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD