Je možné vyhrát Tour de France bez dopingu?

Otázka, která se přetřásá vždy když vidíme pro běžného smrtelníka stěží pochopitelné výkony cyklistů v etapových závodech Grand tour. 21 dnů 4 až 5 hodin v sedle, extrémně těžké horské etapy, obrovské nároky na energetické pokrytí výkonu i následnou regeneraci před dalším dnem. To vše vyvolává mnoho otazníků. Lze toho dosáhnout "pouze" kvalitním tréninkem a profesionálním zázemím?

 

Doping

Od aféry Lance Armstronga se několik dalších dopingových hříšníků objevilo, celkově se ale počet velkých afér spíše snižuje. Armstrongův případ svým rozsahem překročil hranice cyklistiky a zasáhl profesionální sport jako celek.

Někteří ho zavrhují, jiní aspoň částečně obhajují, další tvrdí, že vlastně nejsou překvapeni. Pravda je taková, že dostat se na vrchol profi cyklistiky bez nějaké formy dopingu zřejmě opravdu nejde.

Lidé, kteří uvěřili pohádkovému příběhu muže, jež překonal zákeřnou nemoc a zahájil svou hvězdnou kariéru vítězstvím na Tour de France v roce 1999 dnes jen s nedůvěrou sledují obdobné výkony současných hvězd.

Podívejme se na nejlepší cyklisty, kteří vystoupili na pódium Tour de France od roku 1996.

Rok

1. místo  2. místo  3. místo

1996

Bjarne Riis

Jan Ullrich

Richard Virenque

1997

Jan Ullrich

Richard Virenque

Marco Pantani

1998

Marco Pantani

Jan Ullrich

Bobby Julich

1999

Lance Armstrong

Alex Zülle

Fernando Escartin

2000

Lance Armstrong

Jan Ullrich

Joseba Beloki

2001

Lance Armstrong

Jan Ullrich

Joseba Beloki

2002

Lance Armstrong

Joseba Beloki

Raimondas Rumsas

2003

Lance Armstrong

Jan Ullrich

Alexandr Vinokurov

2004

Lance Armstrong

Andreas Klöden

Ivan Basso

2005

Lance Armstrong

Ivan Basso

Jan Ullrich

2006

Oscar Pereiro

Andreas Klöden

Carlos Sastre

2007

Alberto Contador

Cadel Evans

Levi Leipheimer

2008

FloydLandis

Oscar Pereiro

Andreas Klöden

2009

Alberto Contador

Andy Schleck

Lance Armstrong

2010

Alberto Contador

Cadel Evans

Denis Menchov

2011

Cadel Evans

Andy Schleck

Frank Schleck

2012

BradleyWiggins

Christopher Froome

Vincenzo Nibali

2013

Christopher Froome

Nairo Quintana

Joaquim Rodrígez

 

Co jméno, to pojem. Ovšem prakticky všichni se zapletli s dopingem, někteří dostali distanc, někteří byli diskvalifikováni, jména některých byla dokonce vymazána z análů Tour de France, jiní jen čelí podezřením a jen výjimečně se jméno některého do souvislosti s dopingem nedává. Podívejme se na jednotlivé velikány.

1)     Bjarne Riis: v roce 2007 přiznal užívání erytropoetinu, kortisonu a růstového hormonu

2)     Jan Ullrich: zapleten do krevního dopingu v rámci proslulé Operacion Puerto

3)     Richard Virenque:  v roce 1998 vyloučen z Tour de France s celým týmem Festina, v roce 2000 sám přiznal, že dopoval

4)     Marco Pantani:  v roce 1999 dostal půlroční distanc za nález stříkaček od inzulinu, při závodě Milán-Turín mu byl zjištěn neuvěřitelný hematokrit přes 60%

5)     Bobby Julich: v říjnu 2012 přiznal, že během své profi kariéry vědomě dopoval

6)     Lance Armstrong: bez komentáře

7)     Alex Zülle: přiznal, že 4 roky užíval erytropoetin

8)     Fernando Escartin: nikdy nepřistižen, podle jeho týmového kolegy však systematicky dopující

9)     Joseba Beloki: zapleten do krevního dopingu v rámci proslulé Operacion Puerto, očištěn však soudem, podobně jako někteří jeho kolegové, kteří se nakonec k dopingu přiznali

10)   Raimondas Rumsas: v roce 2003 positivně testován na erytropoetin, jeho žena v roce 2002 uvězněna za držení kortikosteroidů, erytropoetinu, růstového hormonu a anabolických steroidů

11)   Alexandr Vinokurov: v roce 2007 diskvalifikován z Tour de France za prokázaný krevní doping

12)   Andreas Klöden: nikdy nepřistižen, čelil nicméně v roce 2006 podezření ze systematického krevního dopingu na klinice ve Freiburgu

13)   Ivan Basso: v roce 2007 se přiznal k užívání dopingu

14)   Oscar Pereiro: v roce 2006 positivně testován na salbutamol, Pereiro dodatečně prohlášen za astmatika a obvinění z dopingu staženo

15)   Carlos Sastre: zřejmě nejčistší cyklista v tomto seznamu, nikdy nedáván do přímé souvislosti s dopingem. Na seznamu podezřelých z dopingu publikovaném Mezinárodní cyklistickou unií (UCI) v kategorii 2 (je jich celkem 10), seznam publikován v květnu 2011

16)   Alberto Contador: v roce 2010 diskvalifikován z Tour de France pro pozitivní nález clenbuterolu

17)   Cadel Evans: další (zatím?) čistý cyklista, ovšem i on na seznamu UCI ve stejné kategorii (4 jako Lance Armstrong)

18)   Levi Leipheimer: v roce 1996 pozitivně testován na efedrin, bránil se, že jej užil v rámci antialergické léčby

19)   Floyd Landis: v roce 2007 diskvalifikován z Tour de France pro pozitivní nález syntetického testosteronu v moči

20)   Andy Schleck: další (zatím?) čistý cyklista (na rozdíl od jeho bratra Franka), ovšem i on na seznamu UCI (kategorie 3)

21)   Denis Menchov: ukončil kariéru v roce 2013, přesto jej UCI suspendovala za nesrovnalosti v biologickém pasu až do roku 2015

22)   Frank Schleck: positivně testován na diuretika

23)   Bradley Wiggins: další (zatím?) čistý cyklista, ovšem i on na seznamu UCI (kategorie 5)

24)   Christopher Froome: zatím nikdy nedáván do souvislosti s dopingem

25)   Vincenzo Nibali: zatím nikdy nedáván do souvislosti s dopingem

26)   Nairo Quintana: zatím nikdy nedáván do souvislosti s dopingem

Seznam světových cyklistických es je velmi tristní, do roku 2005 byli všichni medailisté z Tour de France pozitivně testováni na doping, nebo se k dopingu přiznali. Při vší úctě k jednotlivým jménům, nebylo by asi velkým překvapením, přiznání či positivní dopingový nález zatím čistých cyklistů z let posledních…

Pár slov na závěr. Podle mnoha odborníků se současná profi cyklistika bez dopingu opravdu dělat nedá. Jak píše Verner Moller ve své knize The Scapegoat, byla průměrná rychlost na Tour de France v roce 1989 37,5 km/hod. V roce 2005 to bylo už 40,9 km/hod (snad se nepřepsali, těžko se tomu číslu dá vůbec uvěřit…).

Nicméně toto číslo představuje nárůst rychlosti o více než 8%. K takovému zrychlení je však třeba vyvinout o 16% více energie, což je fyziologicky prakticky nemožné. Samozřejmě musíme vzít v úvahu vývoj materiálu i tréninkových metod, které posouvají hranice vpřed. Na druhou stranu dříve docházelo k masivnímu zneužívání látek zvyšujících výkon, k jejich systematickému odhalování dopingovými komisaři dochází až v posledních letech. Každý ať si udělá úsudek sám...

Navazující článek: Olympijský zázrak z NDR

 

publikováno: 22.10.2016   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD