Příčiny náhlého úmrtí ve sportu: Srdeční komoce

Srdeční komoce (commotio cordis, v překladu by se dal použít termín otřes srdce) je druhou nejčastější příčinou náhlého úmrtí u mladých sportovců.

 

K srdeční komoci nejvíce dochází ve sportovních hrách, ve kterých se používá rychle letící předmět, jako jsou například baseball/softbal, lední hokej, lakros, vzácněji i fotbal. K srdeční komoci může dojít i v jiných kontaktních sportech, jako jsou například basketbal, nebo třeba box.

Úder vypadá nevinně

Pro srdeční komoci je typické, že úder do hrudníku vypadá většinou nevinně, nevede k poškození tkání stěny hrudní, nedochází ke zlomeninám žeber, stejně tak jako ani ke strukturální poškození srdečního svalu.

Většinou k srdeční komoci dochází při nárazu předmětu letícího rychlostí 50-80 km/hod, při rychlostech vyšších již dochází k výraznému zhmoždění tkání stěny hrudní, eventuálně i srdečního svalu. Tím se srdeční komoce liší od srdeční kontuze, která je právě charakterizována strukturálním poškozením srdečního svalu (myokardu).

Dojde k srdeční arytmii

Přestože při srdeční komoci není srdce výrazněji poškozeno, dochází k závažnému postižení vodivých funkcí srdečního svalu. Jak známo, k srdečnímu stahu dochází velmi důmyslným způsobem, při kterém se postupně mění elektrický potenciál buněk srdečního svalu (tzv. kardiomyocytů) směrem od srdečních síní k srdečním komorám.

Prudký náraz do hrudního koše jakýmkoli předmětem může vyvolat výrazné změny v depolarizaci srdečních buněk, což v konečném důsledku může vést k srdeční arytmii, nejčastěji komorové fibrilaci. Tento mechanismus byl potvrzen i na zvířecích experimentech ve 30. letech minulého století, kdy králíci, kočky a psi byli v anestézii vystaveni úderům kladivem do hrudního koše a bylo zjišťováno, k jakým změnám na elektrokardiogramu (EKG) těchto zvířat dochází.

Bylo potvrzeno, že komorová fibrilace (nejobávanější z poruch srdečního rytmu) se po úderech do hrudníku vyskytuje opravdu velmi často.

Pro srdeční komoci je charakteristické, že úspěšnost kardiovaskulární resuscitace je velmi nízká a dosahuje pouhých 15 %!!!

Nízký věk postižených

Ačkoli první popis srdeční komoce byl zaznamenán již v roce 1763, byla její existence a výskyt ve sportovní medicíně neznámá téměř do konce minulého století. V roce 1996 byl ve Spojených státech založen registr srdečních komocí, který do loňského roku čítal 180 případů.

Toto číslo však zdaleka nepostihuje všechny případy, neboť ne všichni postižení jsou správně diagnostikováni a ne všechny případy jsou hlášeny. Průměrný věk postižených je velmi nízký, pouhých 14 let, pouze 28% případů srdeční komoce bylo zaznamenáno u jedinců nad 18 let. Nízký věk postižených je dán hlavně nepříliš pevným hrudním košem těchto jedinců.

Celých 58 % srdečních komocí bylo způsobeno úderem basebalového nebo softbalového míčku, 16 % úderem puku. Byly zaznamenány i případy srdeční komoce po úderu do hrudníku fotbalovým míčem, hokejkou, nebo tenisákem, ale také po úderu kolenem, loktem nebo ramenem v kontaktních sportech.

Velmi znepokojivý je fakt, že téměř třetina sportovců postižených srdeční komocí po úderů míčkem do hrudníku, byla vybavena speciálními chránícími vestami proti tomuto nebezpečí!

Je třeba také poznamenat, že riziko vzniku srdeční komoce se netýká pouze sportovců, smrtelný případ srdeční komoce byl popsán u 23-letého muže, jehož kamarád uhodil do hrudníku, aby mu přerušil škytavku, nebo u 2-letého dítěte, které udeřil do hrudníku pes hlavou. Srdeční komoce byla popsána dokonce i po úderu sněhovou koulí.
 
 
publikováno: 02.10.2016   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD