Bulimie

Bulimie (bulimia nervosa) je psychiatrické onemocnění charakterizované poruchou příjmu potravy ve smyslu záchvatů žravosti. Ačkoli má příbuznost s mentální anorexií, jedná se o odlišné onemocnění. Záchvaty žravosti jsou často kompenzovány nucením na zvracení, užívání projímadel a diuretik, u mužů často nuceným enormním výdejem energie. Onemocnění začíná podobně jako mentální anorexie nejčastěji v časné dospělosti, ženy jsou postiženy 10x častěji než muži. Zhruba 80% všech nemocných má jiné psychiatrické onemocnění.

Opět existuje několik diagnostických kriteriálních systémů, mezi hlavní příznaky bulimie pak patří:

  • vracející se nutkavé záchvaty žravosti vysoce kalorických trvající většinou krátkou dobu (méně než 2 hodiny) a ukončených většinou bolestmi břicha, zvracením nebo upadnutím do spánku;
  • opakované pokusy zhubnout prostřednictvím drastických diet;
  • vědomí, že pacienti trpí poruchou příjmu potravy, kterou však nejsou schopni ovlivnit;
  • deprese přicházející po epizodách žravosti;
  • většinou se jako diagnostické kritérium uvádí alespoň dva záchvaty žravosti týdně po dobu 3 měsíců;
  • nemocní mají BMI (body mass index) vyšší než 17,5 kg/m2, nebo adekvátně této hodnotě u dětí (děti mají nižší BMI než dospělí).

Výskyt bulimie v našich zeměpisných šířkách je pouze odhadován a činí zhruba 1% u žen a 0,1% u mužů, což jsou jistě překvapivě vysoká čísla. Částečně vyjádřenou bulimií však trpí pravděpodobně podstatně více lidí. Výskyt bulimie u dětí není přesně znám.

Podobně jako u mentální anorexie se míní, že bulimie je způsobena psychosociálními faktory. Je však jisté, že při rozvoji tohoto onemocnění hrají roli také genetické faktory, neboť nemocní s bulimií mají často pozitivní rodinnou anamnézu. Některé kandidátní geny zodpovědné alespoň částečně za riziko vzniku bulimie byly již skutečně identifikovány.

Bulimie má většinou příznivější průběh než mentální anorexie. Nemocní s bulimií mívají zažívací problémy, poruchy chrupu, vnitřního prostředí a minerálové rovnováhy v důsledku opakovaného zvracení. Léčba spočívá v psychoterapii, k dispozici je i medikamentózní léčba, léčbu musí přirozeně řídit specialista na tuto problematiku.

publikováno: 11.11.2010   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD