Další poruchy příjmu potravy

Jedná se o nemoci připomínající mentální anorexii, ale pacientky nemají amenoreu®, nebo mají normální BMI. Jinou skupinou nemocí je žvýkání a vyplivování potravy, nebo vyvolávání zvracení již po pozření malého množství jídla. Patří sem i záchvaty žravosti nesplňující diagnostická kritéria pro bulimii (většinou bez kompenzačních mechanismů, tj. tito nemocní nezvrací, ani se nesnaží zhubnout drastickými dietami).

Tato skupina nemocí byla poprvé popsána u obézních jedinců se záchvaty žravosti. Také pro tyto záchvaty žravosti byla vypracována diagnostická kritéria, po jejichž přečtení si mnohý řekne, že je alespoň částečně splňuje. Mezi tato kritéria patří opakované epizody záchvatů žravosti charakterizované:

• požíváním nadměrného množství jídla
• s chyběním pocitu přejedení během této epizody až do pocitu, že je člověku špatně,
• s pocity provinění objevující se po těchto epizodách,
• s hltáním jídla
• tyto epizody se vyskytují alespoň dvakrát týdně po dobu 6 měsíců

• jak již bylo uvedeno výše, tyto epizody nebývají kompenzovány drastickými dietami ani užívání projímadel, diuretik, nebo vyvoláváním zvracení.

Výskyt této poruchy příjmu potravy (BED, binge eating disorders) je v populaci okolo 0,7 až 3%, což je určitě nezanedbatelné číslo. Některé studie dokonce uvádějí podstatně vyšší výskyt, a to mezi 5 až 8%. Výskyt souvisí opět částečně s genetickými příčinami (v souvislosti s BED byla například popsána mutace v genu pro melanocortin 4 ovlivňující příjem potravy), mnohem větší význam však hrají pravděpodobně psychosociální faktory. Tyto záchvaty žravosti jsou stejně časté mezi muži i ženami, u obézních lidí je výskyt vyšší než u štíhlé populace.

Léčba, pokud ovšem takový pacient vyhledá lékařskou pomoc, spočívá v psychoterapii a dietních intervencích (založených na nízkokalorických dietách), většinou probíhá ambulantně.