Definice:
Celiakie je tzv. autoimunitní onemocnění charakterizované nesnášenlivostí lepku obsaženého v obilí, které se projevuje poškozením tenkého střeva.
Příčina onemocnění:
Termín autoimunitní v tomto ohledu znamená, že imunitní systém člověka bojuje s vlastními tkáněmi. Konkrétně u celiakie se jedná o tvorbu protilátek proti bílkovině nazývané a-gliadin, která je součástí lepku běžně přítomného v obilovinách a ve výrobcích, které je obsahují. Ve střevě je a-gliadin štěpen na menší fragmenty (peptidy), které se váží na buňky imunitního systému ve střevě. V důsledku protilátkové odpovědi dochází k rozvoji lokálního zánětu vedoucímu k poškození sliznice tenkého střeva a ke zvýraznění autoimunitní reakce tvorbou autoprotilátek proti dalším buněčným strukturám (tzv. antigenům). Příčinou celiakie je tedy poškození buněk tenkého střeva vlastním imunitním systémem spouštěným lepkem. Onemocnění má jasný genetický podklad, vyskytuje se prakticky výlučně u jedinců se specifickou genetickou výbavou. Pro autoimunitní povahu nemoci svědčí i vyšší výskyt jiných autoimunitně podmíněných nemocí, jako jsou například cukrovka (diabetes mellitus 1. typu), autoimunitní záněty štítné žlázy (tzv. autoimunitní thyreoditidy), autoimunitní nemoci ledvin či žlučových cest.
Výskyt:
Nejedná se zdaleka o vzácnou nemoc, její výskyt v České republice se odhaduje na 1 případ na 200 až 250 obyvatel, což znamená, že tímto onemocněním trpí zhruba 40 až 50 tisíc osob.
Klinický obraz:
Onemocnění se klasicky manifestuje v dětském věku u dětí, které neprospívají, mají průjmy, bolesti břicha a nafouknuté břicho. Tyto příznaky záhy mizí po nasazení bezlepkové diety. Celiakie však není jen doménou dětského věku, objevuje se poměrně často i v dospělosti jako řídké stolice (někdy však i jako zácpa), hubnutí, poruchy vstřebávání důležitých živin vedoucí k nemocem kostí (např. osteoporóza), k chudokrevnosti (anémii), mohou se objevit poruchy jaterních funkcí, vypadávání vlasů, neplodnost či kožní příznaky. Rozsah klinických příznaků je velmi různý, od typických forem až po formy latentní, bezpříznakové, ale s pozitivitou diagnostických autoprotilátek.
Diagnóza:
Diagnóza celiakie se opírá o klinické projevy, bioptické vyšetření tenkého střeva s typickým poškozením sliznice a vyšetření diagnostických autoprotilátek. Mezi tyto protilátky řadíme protilátky proti nitrobuněčným strukturám (tzv. protilátky proti endomysiu) nebo enzymům buněk tenkého střeva (protilátky proti tkáňové transglutamináze). Protilátky proti a-gliadinu nejsou považovány za dostatečně specifické pro diagnostiku celiakie. Nutno zdůraznit, že pozitivita těchto protilátek mizí na bezlepkové dietě – toto je nutné brát v potaz.
Léčba:
Základním léčebným opatřením je dodržování bezlepkové diety, která musí být dodržována celoživotně. Na této dietě dochází k postupné úpravě projevů, vymizení protilátek a pozvolna i k obnově poškozené sliznice tenkého střeva.
Lepek není obsažen ve všech obilovinách, zakázány jsou ¨jen¨ ty základní: pšenice, oves, žito a ječen, povolena je naopak kukuřice, rýže, proso, z dalších potravin luštěniny, brambory, ostatní zelenina, maso i mléko. Mléko však ne všichni pacienti s celiakií dobře snášejí, neboť poškozená sliznice tenkého střeva nemusí být schopná štěpit mléčný cukr laktózu. Z alkoholických nápojů obsahuje lepek pivo (malá množství) a některé dobarvované či dochucované likéry a dezertní vína.
Je třeba také posoudit stav výživy pacientů a případně doplnit dietu o některé vitaminy a minerály.
