Syndrom dráždivého tračníku, někdy nazývaný syndrom dráždivého střeva, je typickou funkční poruchou střeva patřící do velké skupiny tzv. psychosomatických onemocnění (tedy onemocnění, na jejich vzniku a rozvoji se významně uplatňuje psychika).
Jedná se o nejčastější onemocnění, s kterým se gastroenterologové setkávají ve své praxi. Tito nemocní představují až 50% všech ambulantně ošetřovaných pacientů s ordinací lékařů zabývajícími se nemocemi střeva. Je však odhadováno, že jen asi 10% nemocných s příznaky syndromu dráždivého tračníku vyhledá pomoc lékaře. Podle jiných odborníků trpí syndromem dráždivého tračníku mezi 15-20% obyvatel západních zemí.
Syndrom dráždivého tračníku se projevuje nejčastěji jako bolesti břicha, nucením na stolici, průjmy, nadýmáním, plynatostí, někdy může být přítomna i zácpa. Typická pro toto onemocnění je chronicita, obtíže musí být přítomny minimálně 12 týdnů v roce. Dále chybí jakákoli zjevná vyvolávající příčina, obtíže se většinou mírní po vyprázdnění střeva.
Kromě ¨klasické¨ průjmové formy existuje i forma spastická projevující se bolestmi břicha se zácpou, někdy se obě formy mohou ni kombinovat. Pro průjmovou formu jsou charakteristické řídké ranní stolice po vstávání a další hned po snídani, někdy dochází k průjmům po každém jídle, v noci se průjmy většinou nevyskytují.
Většina nemocných se syndromem dráždivého střeva je ve věku mezi 20 až 50 roky, ženy jsou postiženy až dvakrát častěji než muži. Již téměř 70 let je známo, že hlavní roli v tomto onemocnění hraje psychika. Funkční poruchy zažívacího traktu se vyskytují velmi často u akutního stresu, ale také u psychiatrických nemocí, jako jsou deprese, úzkostné nebo fobické stavy. Dokonce se uvádí, že až 50% nemocných s příznaky syndromu dráždivého tračníku splňuje kritéria pro některou z psychiatrických diagnóz, zatímco u zdravých dobrovolníků se tyto psychiatrické symptomy vyskytují ¨jen¨ v 15% (pokud je to pravda, znamená to, že 15% ¨zdravých¨ lidí má nějaké psychické/psychiatrické problémy).
Často je popisována spojitost mezi dráždivým tračníkem a dalšími psychosomatickými onemocněními, jako jsou:
1) funkční žaludeční dyspepsie (porucha zažívání),
2) chronický únavový syndrom,
3) bolesti svalů (tzv. fibromyalgie),
4) bolesti zad,
5) migrény (30-50% nemocných se syndromem dráždivého tračníku si stěžuje na nějakou formu bolestí hlavy),
6) výše zmiňované deprese a úzkostné stavy,
7) poruchy spánku,
8) menstruační bolesti (tzv. dysmenorea), eventuálně bolestivost při pohlavním styku (tzv. dyspareunie),
9) bolestivé močení,
10) někteří nemocní si mohou stěžovat i na bolest na hrudi, která někdy svádí i na podezření na srdeční příhodu.
U nemocných s podezřením na syndrom dráždivého tračníku je nutné vyloučit jiné možné příčiny obtíží, z nichž některé mohou mít dalekosáhlé důsledky pro pacienta.
Mezi taková onemocnění patří zejména:
1) nádory trávicí trubice,
2) tzv. idiopatické střevní záněty (Crohnova nemoc a ulcerózní kolitida),
3) celiakie (tzv. glutenová enteropatie v důsledku nesnášenlivosti obilovin),
4) chronické užívání léků s projímavým účinkem,
5) cévní onemocnění. I tepny zásobující střevo mohou být postiženy kornatěním (aterosklerózou), což se může projevovat bolestmi břicha (hovoříme o tzv. abdominální/břišní angíně, podobně jako u nemoci věnčitých tepen hovoříme o angíně pectoris),
6) střevní infekce, zejména parazitárního původu,
7) střevní alergie,
8) laktázová intolerance (nesnášenlivost mléka při chybění enzymu laktázy, enzymu střevního epitelu štěpícího mléčný cukr, laktózu),
9) řada nemocných může mít poruchu metabolismu žlučových kyselin, kdy nejsou schopni žlučové kyseliny účinně vstřebávat v tenkém střevě a ty unikají do střeva tlustého, kde způsobují průjmy,
10) příčinou obtíží mohou to být i gynekologická onemocnění.
Zásady léčby:
1) Zcela zásadní je edukace pacienta. Pacientovi je nutné vysvětlit funkční podstatu onemocnění, zejména, že se nejedná o nádorové onemocnění. Někteří nemocní trpí tzv. kancerofobií, tedy strachem z rakoviny (zde je opět jasný vztah k psychice).
2) Dietní opatření jsou další významnou složkou léčebných opatření. Nutné je individuální posouzení stravovacích návyků a skladby stravy, je třeba posoudit vhodnost mléka a mléčných výrobků, tuků, kávy a luštěnin. Důležité je dodržovat zásady racionální diety, jíst pravidelně a menší porce jídla.
3) U mnoha nemocných je velmi vhodná spolupráce s psychiatrem/psychologem, který může velmi napomoci v odhalení příčiny tohoto psychosomatického onemocnění. A může i výrazně pomoci s léčbou, pokud je příčina psychiatrického původu (např. při úzkostných nebo depresivních stavech).
4) K dispozici máme i řadu jiných léků ovlivňujících průjmy, bolesti, složení střevní mikroflóry (při tzv. dysmikrobii), léky nahrazující enzymy zažívacího traktu, nebo třeba látky vyvazující žlučové kyseliny. Volba těchto léků závisí na individuálním posouzení příznaků nemocného odborným lékařem.
