Ocet: zázračný lék proti obezitě?

Může ocet pomáhat v boji s nadváhou a obezitou? Podle posledních studií provedených na laboratorních myších opravdu ano.

Nadváha a obezita

Kyselina octová, klíčová složka v octu, může skutečně aktivovat geny zodpovědné za spalování tukové tkáně. Myšlenka, že ocet by mohl pomáhat při shazování nadbytečných kil, není nikterak nová, vždyť již léta jsou známé diety založené na konzumaci jablečného octa. Kromě kyseliny octové se údajně v těchto dietách uplatňuje i pektin, látka uvolňovaná z fermentovaných jablek.

Testy na myších

Ve výše zmiňované studii, byla laboratorním myším do žaludku aplikována buďto kyselina octová nebo voda. Všechny myši byly krmeny stejnou dietou, nicméně myši ¨léčené¨ kyselinou octovou nabraly o 10 % méně tělesného tuku než zvířata, která dostávala pouhou vodu, a to i přesto, že množství požité potravy bylo v obou skupinách stejné.

Kyselina octová a spalování tuků

Autoři studie se domnívají, že hlavním důvodem pozorovaného rozdílu je vliv kyseliny octové na stimulaci genů uplatňujících se při spalování tuků, definitivní důkaz pro toto tvrzení však chybí. Stejně tak není potvrzené, že lžíce octa před jídlem (proklamovná v octových dietách) skutečně pomáhá snížit chuť k jídlu, či pomáhá spalovat tuky.

Seriózní data nejsou k dispozici

Ačkoli existují sporadická data, že ocet by mohl ovlivňovat glykemický index potravin, většina odborníků se přiklání k tvrzení, že lidé na ¨octové¨ dietě prostě konzumují méně kalorií, podobně jako je tomu u většiny jiných diet, kde hlavní roli hraje motivace zhubnout. Jedna čajová lžička octa obsahuje jen tři kalorie, ocet je však jak známo kyselý a může poškozovat sliznice i zubní sklovinu. Navíc také může ovlivňovat metabolismus léků, jejichž účinnost tak může být významně ovlivněna. Přesto, dokud nebudou k dispozici seriózní lékařské studie, nelze ocet ani přes povzbudivé výsledky na zvířatech zatím doporučit do dietních plánů lidí s nadváhou a obezitou.

Zdroj: časopis Journal of Agricultural and Food Chemistry.

publikováno: 06.11.2013   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD