Pooperační žloutenka

Pooperační žloutenka (někdy také nazývána jako pooperační ikterus) je relativně častým příznakem doprovázející pooperační průběh komplikovanějších chirurgických zákroků.

K mírné žloutence (většinou definované jako zvýšení hladin bilirubinu v krvi nad 35 umol/l) dochází zhruba až u 17 % všech větších chirurgických výkonů, zhruba u 4 % případů je žloutenka závažnějšího charakteru v závislosti na typu chirurgického výkonu a toho, jak moc jsou pacienti nemocní. U plánovaných výkonů v břišní chirurgii je výskyt pooperačního ikteru pod 1 %. Důvodů, proč tato žloutenka vzniká, je celá řada.

Některé chirurgické výkony jsou doprovázeny žloutenky častěji. Typicky častěji dochází k manifestaci hyperbilirubinémie u operací na otevřeném srdci, kdy bývá takto postiženo až 35 % všech pacientů. Nejvyšší výskyt pooperačního ikteru je pak zaznamenáván u pacientů po transplantaci srdce, po náhradách srdečních chlopní a u pacientů s opakovanými krevními transfuzemi.

Rozvoj pooperačního ikteru může být u pacientů po kardiopulmonálních bypassech asociován s až 10-tinásobně zvýšenou pooperační úmrtností, delší potřebou umělé plicní ventilace i nutností pobytu na jednotkách intenzivní péče. U více než poloviny pacientů dochází k rozvoji ikteru již první den po operaci.

Polékové poškození jater je další velmi častou příčinou pooperační žloutenky a může být způsobeno antibiotiky, chemoterapeutiky, anestetiky (typicky býval uváděn halotan, kdy u predisponovaných jedinců docházelo k rozvoji těžkého ikteru s odstupem až tří týdnů po expozici této látky), nesteroidními antirevmatiky, antihypertenzívy či léky ovlivňujících centrální nervový systém.

Další možnou příčinou pooperační žloutenky mohou být infekční komplikace eventuálně rozvoj sepse. Žloutenka opravdu není vůbec vzácnou komplikaci infekčních nemocí, publikovaná data poukazují na 25 % výskyt u tzv. pneumokokových zápalů plic - i bez rozvoje sepse (je zajímavé, že první popis žloutenky doprovázející pneumokokovou pneumonii pochází již z roku 1836). Žloutenka se v tomto případě vyvíjí s odstupem 5 až 12 dnů od začátku infekce.

Poslední skupinou příčin pooperační žloutenky jsou příčiny vyvolávající uzávěr vývodných žlučových cest. Sem patří zejména poškození žlučovodů při laparoskopických nebo otevřených operacích břicha chirurgem. Po zavedení laparoskopických cholecystektomií se výskyt těchto poškození zhruba zdvojnásobil a frekvence těchto poškození se v současnosti ustálila na zhruba 0,5 %. Do této skupiny příčin patří i pooperační záněty žlučových cest, žlučníku, ale i pankreatu.

Závěrem lze říci, že pooperační ikterus je relativně častou komplikací větších chirurgických operací a představuje pro pacienta významný negativní prognostický faktor.

publikováno: 31.10.2020   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD