Žloutenka

Pod pojmem žloutenka si většina laické veřejnosti představuje onemocnění způsobené virem hepatitidy A, což je ve skutečnosti představa zcela nesprávná.

Žloutenka je pouze příznak, nikoli vlastní onemocnění.

A i když žloutenka často doprovází akutní virové hepatitidy, vyskytuje se u celé řady jaterních, ale i jiných (např. hematologických) onemocnění. Je způsobena poruchou metabolismu žlutého krevního barviva bilirubinu. Jiným odborným termínem pro žloutenku je ikterus. Slovo ikterus pochází ze starověkého Řecka (v řečtině ikteros), kde původně označovalo žluvy známé svým žlutozlatým zabarvením (viz např. žluva hajní, Oriolus oriolus). Staří Řekové se domnívali, že nemoci projevující se žloutenkou lze vyléčit přenesením nemoci prostřednictvím upřeného zírání na tyto ptáky. Je určitě zajímavé, že s označením icterus (eventuálně icteridae) se setkáváme i v taxonomii těchto ptáků.

Žloutenka byla ve starém Římě označována také jinými názvy, jako například aurigo/aurugo, morbus arquatus, nebo morbus regius (Královská nemoc). Tato terminologie přežila v některých zemích do současnosti, například ve slovinštině stále výraz zlatenica označuje žloutenku. V klinické terminologii běžně používáme termín subikterus, který vyjadřuje nažloutlé zabarvení sliznic a sklér (očního bělma) u jedinců s mírným zvýšením hladin bilirubinu, nepřesahující dvojnásobek fyziologických koncentrací bilirubinu (tedy >34 umol/L).

Ne každá žloutenka vypadá stejně. Např. novorozenec s tzv. fyziologickou novorozeneckou žloutenkou vypadá velmi zdravě, zatímco pacient s nádorem žlučových cest se stejnou koncentrací bilirubinu v krvi vypadá i jen z pohledu barvy kůže velmi nemocně. V minulosti se proto dělili žloutenky na tři základní typy, na ikterus flavinový (žlutý), rubínový (červený) a verdinový (zelený). Ve staré literatuře (např. Osturianský receptář z 18. století) se lze setkat i s dělením žloutenky na zlatou, černou a zelenou.

Flavinový ikterus je jasně žlutý a doprovází nejčastěji hemolytické stavy způsobené zvýšeným rozpadem červených krvinek, většinou kontrastuje s dobrým subjektivním stavem nemocného.

Rubínový ikterus má barvu dočervena a svědčí pro onemocnění vlastní jaterní tkáně.

Žlutozelený verdinový ikterus pak doprovází cholestázu (poruchu odtoku žluče z jater do střeva), při tomto typu žloutenky je typicky tmavá moč pro přítomnost konjugovaného bilirubinu. Při progresi těchto onemocnění může tento typ ikteru přecházet do tmavé barvy a nazývá se pak icterus melas.

publikováno: 24.10.2020   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD