Stopové prvky

Stopovými prvky nazýváme prvky, které jsou v lidském těle přítomny ve velmi nízké koncentraci (obvykle se uvádí hodnota méně než 50 mg/kg tělesné hmotnosti).Většinou se jedná o kovové prvky, řadíme sem ještě jód a fluor (tzv. halogenidy).

Stopové prvky dělíme na dvě skupiny:
1) Esenciální stopové prvky, které jsou fungování lidského organismu nezbytné. Tyto esenciální stopové prvky jsou běžně přijímány dietou a jejich nedostatek vede k poruchám metabolismu a k rozvoji nejrůznějších onemocnění.

Esenciální stopové prvky ještě dělíme na dvě podskupiny"
a) na ty, které mají definován doporučený denní příjem,a
b) na ty, kde denní dávky příjmu nejsou určeny, ačkoli jejich role v organismu je stejně nezbytná.
Do první podskupiny patří zinek, jód, selen a železo, do podskupiny druhé pak patří měď, mangan, chróm, kobalt, molybden a fluór.

2) Druhou velkou skupinu stopových prvků tvoří stopové prvky toxické, které se vyskytují v životním prostředí a které při jejich akumulaci v biologických tkáních mohou vyvolat toxické projevy. Mezi tyto toxické stopové prvky patří hliník, arsen, kadmium, olovo a rtuť.

Poslední skupinou stopových prvků jsou takové prvky, které se vyskytují v těle ve velmi nízkých koncentracích, u nichž nebylo doposud prokázáno, zdali jsou esenciální nebo toxické. U některých živočichů bylo pro tyto prvky zjištěna esenciální role, u lidí však často pro tuto úlohu chybí důkazy. Jedná se stopové prvky jako jsou lithium, nikl, cín, křemík, vanad nebo bór.
 
Navazující článek: Doporučené denní dávky stopových prvků.

Zdroj: Údaje jsou čerpány z publikace Vitaminy a stopové prvky vydané Českou společností klinické biochemie v roce 2007.
publikováno: 02.10.2010   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD