Jak posuzovat nadváhu u dospělé populace?

Koho vlastně můžeme označit za obézního a kdo má nadváhu?

Odpověď je na první pohled poměrně jednoduchá zejména pro dospělou populaci, přestože kritérií, které lze pro toto hodnocení je daleko více. Podíl tuku v organismu činí za fyziologických okolností 25 až 30% tělesné hmotnosti u žen, u mužů pak 15 až 20%. Podíl tuků na celkovém složení těla lze hodnotit poměrně přesně sofistikovanými lékařskými metodami, v praxi však používáme způsoby mnohem jednodušší.
Nejčastěji se používá hodnocení podle dnes již velmi dobře známého Body Mass Indexu (BMI) (někdy také označován jako tzv. Queteletův index), který je podílem hmotnosti v kg k druhé mocnině výšky jedince v metrech (jednotkou je tedy kg/m2).
Jinou možností jak měřit obezitu je poměr obvodu pasu ku obvodu boků (označován také jako WHR, z anglického waist-to-hip ratio), který zohledňuje vliv distribuce tukové tkáně – je totiž známo, že břišní (abdominální, také někdy nazývaný centrální, androidní, nebo mužský) typ obezity je podstatně rizikovější než typ gynoidní (také nazývaný gluteofemorální, periferní nebo ženský typ obezity) s maximem ukládání tuků v oblasti boků. Z těchto důvodů mají muži tento poměr vyšší než ženy a pro každé pohlaví existují odlišné ¨fyziologické¨ hodnoty. Je nutné podotknout, že klinické studie opravdu prokázaly mnohem těsnější vztah mezi WHR a rizikem cukrovky a nemocemi srdce, než pokud byl použit jako marker obezity BMI.
Celá problematika je však trochu složitější, abdominální (břišní) tuk ještě rozdělujeme na tuk viscerální (útrobní) a subkutánní (podkožní). Jejich vzájemný poměr je nesmírně důležitý pro posouzení rizika kardiovaskulárních a dalších nemocí, zejména cukrovky a poruch metabolismu tuků. Tento fakt také vysvětluje známou zkušenost, že někteří lidé, kteří mají BMI ještě v normálním rozmezí, ale většina jejich tuku se nachází v oblasti útrobní, jsou podstatně více ohroženi rozvojem těchto nemocí ve srovnání s lidmi s vyšším BMI, ale příznivější distribucí tukové tkáně v těle.
Na základě posledních studií se ukazuje, že pro hodnocení obezity postačuje pouhé měření obvodu pasu. Proto se nověji používá pro určování zdravotních rizik spojených s obezitou tento parametr stále častěji. Za nebezpečný z pohledu možného rozvoje tzv. metabolického syndromu se za rizikový dnes považuje obvod pasu 98 cm u mužů a 88 cm u žen. Z pohledu nebezpečí kardiovaskulárních nemocí jsou kritéria ještě přísnější: za zvýšené riziko se považuje obvod pasu 94-101 cm u mužů a 80-87 cm u žen, za riziko vysoké pak obvod pasu nad 102 cm u mužů a 88 cm u žen. Je ovšem pravděpodobné, že i tato kritéria se časem ještě dále zpřísní, podobně, jako jsme toho dnes svědkem například u kritérií pro normální hodnoty krevního tlaku nebo krevních tuků (lipidů). Opět je nutné podotknout, že tato kritéria platí jen pro evropskou populaci. Asiaté vzhledem ke své konstituci mají měřítka přísnější.
publikováno: 25.07.2012   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD