Naše střevní baktérie jsou to, co jíme

Všichni znají úsloví ¨jsme to, co jíme¨. To samé ovšem platí i pro naše střevní baktérie.

Sřevní bakterie 

Střevní bakterie ovlivňují některé nemoci

S nadsázkou lze říci, že i naše střevní baktérie jsou to, co jíme. Přitom střevní baktérie jsou pro lidské zdraví extrémně důležité, produkují řadu látek potřebných pro člověka, ovlivňují vstřebávání živin a uplatňují se v metabolismu řady látek vylučovaných zažívacím traktem. Není tedy překvapením, že střevní baktérie jsou dávány do souvislosti s řadou onemocnění, alergiemi počínaje, nádorovými onemocněními a obezitou konče.

Jak je to možné?

Málokdo si uvědomuje, že na každou lidskou buňku v těle připadá deset baktérií, mají dohromady 100 až 200 krát více genů, než má člověk - metabolický potenciál takové masy střevních baktérií je tak enormní (viz článek Co možná nevíte o svém zažívacím traktu). Je zajímavé, že složení střevní mikroflóry je pro každého člověka poměrně stabilní, ačkoli může být významně ovlivněno různými faktory, zejména pak složením stravy.

Je zapotřebí zdůraznit, že se nejedná pouze o střevní baktérie, data z poslední doby ukazují, že v zažívacím traktu se vyskytuje značné množství virů, dokonce se hovoří o tzv. viromu, tedy souboru virů daného jednotlivce. Pro označení veškerých mikroorganismů člověka se pak razí termín lidský mikrobiom.

Nezáleží jen na složení stravy

Složení střevního mikrobiomu záleží nejen na složení naší stravy, ale také na stavu našich tukových zásob (jinými slovy, zdali máme nadváhu, či jsme přímo obézní). Co se týká složení stravy, není to jen klasické dělení na vysokotukovou stravu a vegetariánskou dietu, u kterých byly popsány značné rozdíly po stránce vlivu na složení střevního mikrobiomu, ale rozdíly byly popsány například i u jedinců konzumujících denně skleničku červeného vína, nebo sladícími umělými sladidly.

A jak souvisí střevní baktérieobezitou?

Vědci se domnívají, že u obézních lidí převažují v zažívacím traktu baktérie, které dokonale využívají energii, kterou člověk přijímá potravou (viz článek Mohou za obezitu střevní bakterie?). Jedná se například o štěpení polysacharidů, které jsou jinak nestravitelné a jejich energie tak nemůže být využita.

Tyto ¨nadbytečně¨ získané kalorie skladované ¨obézními¨ baktériemi jsou pak zvýšeně dostupné pro člověka, který je pak ukládá ve formě zvýšených tukových zásob. Mimochodem by toto poznání mohlo vysvětlit, proč když dva lidé jedí stejně (a mají i srovnatelný výdej energie), tak jeden tloustne, zatímco druhý nepřibírá na váze. Také už se dnes vymýšlejí nové ¨sci-fi¨ léčebné pokusy, kdy by se zažívací trakt obézních lidí kolonizoval baktériemi izolovanými ze stolice lidí hubených (strašlivá představaJ).

Pozor na vysoký obsah tuků ve stravě

Dalším varujícím poznatkem je zjištění, že jedinci konzumující stravu s vysokým obsahem tuků mají výrazně vyšší hladiny zánětlivých parametrů v krvi v důsledku porušení střevní bariéry a změnou složení střevní mikroflóry ve prospěch agresivnějších baktérií. Chronický, klinicky nedetektovatelný zánět je pak rizikovým faktorem pro mnohá onemocnění, nemocemi srdce a cév počínaje a nádorovými chorobami konče.

Bakterie býložravců a masožravců

O tom, že střevní baktérie hrají klíčovou úlohu v rozličných metabolických pochodech, svědčí srovnání střevních baktérií býložravců a masožravců. Střevní baktérie býložravců jsou uzpůsobeny k proteosyntéze (tvorbě aminokyselin), zatímco u masožravců je to naopak, jejich střevní baktérie jsou adaptovány na vysoký přísun bílkovin a tedy je štěpí.

Podobně je to i s metabolismem cukrů. Přestože člověk je všežravec, jeho zažívací trakt je příbuznější zažívacímu traktu býložravců (viz článek Má člověk blíže k masožravcům nebo býložravcům). Není proto překvapením, že strava bohatá na živočišné bílkoviny a tuky je sdružena s vysokým rizikem nemocí srdce a cév i nádorových onemocnění a dle posledních zjištění za to může i složení naší střevní mikroflóry.

Zdroj: Odborný časopis Gut and Liver 2012. Dietary Factors: Major Regulators of the Gut’s Microbiota

publikováno: 26.03.2013   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD