Jak se bránit vysokému krevnímu tlaku?

Vysoký krevní tlak, neboli arteriální hypertenze je velmi časté, ve svých důsledcích potenciálně velmi závažné civilizační onemocnění.

Vysoký krevní tlak

Ačkoli disponujeme stále účinnějšími léky na kontrolu hypertenze, její výskyt celosvětově vzrůstá, stejně tak jako počet pacientů, jejichž krevní tlak je nedostatečně kontrolován. Přitom víme, že neléčená hypertenze zkracuje život přibližně o 5 let.

Počet hypertoniků se zvyšuje

Data ze Spojených států ukazují, že za posledních 20 let se zvýšil v USA počet pacientů s arteriální hypertenzí z 37 na 42 miliónů, a ačkoli se procento léčených pacientů zvýšilo z 27 na 35 (stejně to je velmi, velmi nízké číslo!), celkový počet pacientů s neléčenou hypertenzí se v důsledku nárůstu hypertenze dokonce zvýšil. Údajně 28 % Američanů neví, že má hypertenzi, 39% všech nemocných s vysokým krevním tlakem neužívá žádné léky, a 65 % všech hypertoniků nemá svůj krevní tlak pod řádnou kontrolou.

Také celosvětová data jsou alarmující. V roce 2000 byla na celém světě asi 1 miliarda lidí s vysokým krevním tlakem, v roce 2025 se předpokládá, že těchto pacientů bude 1,5 miliardy.

Není pochyb o tom, že za vysoký krevní tlak může spousta faktorů, včetně faktorů genetických. Na druhou stranu existuje celá řada faktorů ovlivnitelných. Ví se například, že snížení tělesné hmotnosti u pacienta s nadváhou o 10 kg vede v průměru ke snížení krevního tlaku o 5 až 10 mm rtuťového sloupce (Hg). Stejně tak významné snížení přísunu soli snižuje i krevní tlak, a to o 2 až 8 mm Hg.

Zvýšení pohybových aktivit má za následek snížení krevního tlaku 4 až 9 mm Hg, pravidelná (ovšem jen mírná!) konzumace alkoholu vede ke snížení krevního tlaku o 2 až 4 mm Hg. Přitom je známo, že již snížení krevního tlaku o 3 mm Hg vede k výraznému zlepšení rizik pro pacienta.

Nespoléhejme se tedy jen na výdobytky moderní medicíny a raději nemocem předcházejme všude tam, kde to jen jde.


 

Zdroj: Chobanian AV. The hypertension paradox – more uncontrolled disease despite improved therapy. New Engl J Med 2009;361:878.

publikováno: 15.10.2013   napsal/a: Prof. MUDr. Libor Vitek PhD